sam alekum, alekum salam

Aniversary (výročí) 20.5.2021

Vím, že většina z vás až přetéká touhou se v životě radovat a nebo i smát, a proto dnes píšu další řádky. Chtěl bych se dnes s vámi podělit o další ze zajímavých (ne že by nebyl každý den) dní, kdy jsem mohl pocítit nejen vysokou únavu, ale taky jakési další impulsy kam se vydat. Včera jsme začali trošku plně využívat většinu kytar a tak se společně s mladými učíme a každý sdílíme co víme. Já se učím lokální styl a naoplátku předávám hraní akordů druhým. Přiznám se, že to mám výrazně lehčí, a tak si to i dost užívám. Dnes jsme tedy pokračovali a já sám i pokračuji v četbě starého zákona a jssem velmi mile překvapen rodokmeny od Abraháma. Jména jako Rebeka, Ráchel či jácob nebo Israel si budu pamatovat snad ještě pár dní. Překvapilo mne, že Jacob=cheater, byl přejmenován Bohem na Israel=lid Boží. Každé jméno má totiž nějaký význam a pochází z jiného jazyka. Takže Israelité jsou vlastně Bývalí Jakubčané. Tím, že je dnes výročí otce Waldemara v kněžské službě, tak jsme na večer i slavili a Marius zase perlil. Víte začali jsme, procházet Dona Boska, otcové Waldemar a Marius se opět začali slovně přetahovat, kdo je moudřejší a kdo více ví a my s aspirantama jsme se zase smáli teda i Macarius se smál. Ano i Trochu Jinu s tonikem bylo a trošku piva. Otec Macarius by mě asi nejraději zase opil, jako se mu to jednou skoro povedlo. Přišlo na řeč i téma alkohol a když se otcové začali bavit o whisky a to co odkud pochází a jestli je Irská whisky nebo skotská slavnější či jak se které říká, tak uteklo zepár minut. Nakonec Marius povídá, dokud neochutnám a neuvidím, tak neuvěřím. Jsem jako Tomáš. Pak se začali bavit o tom kdo žije v požehnání atd. Blahoslavení, kteří neviděli a přesto uvěřili. O tom že Ježíš nikde neuváděl a neřekl že Jack je či není takový a makový a je odtam a tak a tak přepravovaný, to je zase jiná kapitola. To jsou velmi krásné chvíle, když se argumentuje, že Ježíš ale neříkal a nezmiňoval, Ježíš nebyl, nemohl, nedělal atd. Během večera jsme se dostaly od Boska i k slavným lidem a k tomu kdo je jak bohatý a co za tím stojí. Bil Geits je zloděj a primitiv, atd. atd. Taky se dost skloňovalo dost jméno, již zesnulého, Steve Jobs. Tento týpek si prý vybíral do týmu hlavně líné, protože ti měli tendenci nalézat všude nějaké přesmyčky a tím zlehčit a třeba i inovovat technologie a hlavně počítače (software). Na to se zase probudil Joker a povídá: "To bychom mohli uplatnit i tady v Lufubu, Vybírat zaměstnance do farmy podle lenosti. Jen ty nejlínější". Tak jsem se ho zeptal, jak by probíhal takový konkurz a pohovor či výběrové řízení v rámci parametru lenosti.

Ano ano krátce, ale velmi veselo bylo a každý den přináší nové směry, a i večer jsem pak mohl být světlem a opět povídat o Bohu alespoň dvou studentům. Přece jenom jsem tu abych předal i a možná hlavně důkazy, že Bůh je s námi a je více než realný.

Záchvaty smíchu 27.5.2021

Ač zažíváme denně spoustu těžkostí a napětí přichází jako po sinusovce, tak se stále můžeme radovat a třeba i smát. Tím, že jsem v sobotu šel ke zpovědi, tak jsem mohl opět poznat co to je  se z plných plic smát. Ne že bych se nesmál, ale Bůh umí probudit v nás lidech, skrze odpuštění a dary ducha svatého, spoustu radosti a ohromný klid. Je to něco, co nám lidem nemůže tento svět dát a nikdy nedá, prostě čistá ze srdce vycházející radost.

V posledních dnech jsme tu i dosti slavili, nejen že byl den svobody pro Afriku, ale taky slavnost panny Marie pomocnice křesťanů. Do toho nějaké výročí a taky náš ředitel komunity měl narozeniny. Během všech těchto událostí jsme tak netrpěli nedostatkem kvalitního a výtečného jídla, pití a spoustu humoru. Je to asi dva dny zpátky, kdy jsme v patře slavili, grilovali, a taky se společně pak dívali na více než polovinu filmu, který dávali na DSTV, s názvem Fast and Furious 2. O malé hádce před tím psát nebudu, někdy se lidé hold nedomluví a pýcha a neústupnost vezme za své. Když jsme se dokoukali a byl čas se rozpustit a jít, tak jsme s Mariusem došli k zajímavé vtipné scéně, kdy on mi něco povídal a já jen na to, no ale už bys mohl z mého snu jít, já si tu rád dojím ten svůj kousek buchty, ale tebe jsem do svého snu nezval, a vůbec proč tu ještě setrváváš. V tomhle duchu jsme sehráli velmi slušný dialog, na to, aby se Macarius neudržel a vážně se popadal smíchy za břicho. Otec Marius jen pak dodal, že už bychom mohli zastavit, že opustí můj sen, aby se nám pan ředitel nepočůral smíchy. Aspiranti jen se zaujetím a úsměvnou tváří přihlíželi na nás s Mariusem. Začínám se dostávat do jeho stylu vtipu a přijde mi velmi vytříbený, a i dosti nestranně inteligentní. Včera jsme zase večeřeli, a protože jsem někdy vůl a dělám věci pro pobavení druhých až do extrému, tak jsem se rozhodl, že tu už 6 dní prošlou polévku, která začala malinko kvasit, dojím. Blbý hec, ale spoustu vtipu z toho bylo. Otec Marius nešetřil na slovech a postřehu a hned se ozval první výstřel: "Tak on mi Andreas včera tvrdil, že nějak záhadně mizí toaletní papíry v jejich domě, a já mu dal 3, nyní však vím proč mizí a kdo zatím je". Hlavně abych pak prý stihl. No po tý vražedný kombinaci a na závěr zmrzlina, se divím že mne to neroztrhalo. Měli jsme fazole, sladké brambory, trochu masa, zelenina, já starou polévku (bylo mne líto to vylít), a ostatní novou. Do toho kousek koláče a zmrzlina. Na závěr něco na pití a už to bylo. K večeru jsem si dal raději panáka slivovice, která mi stále leží v šuplíku a křížek na čelo svěcenou vodou, abych to do rána přežil. Stalo se.

U té polívky mne ještě pak hecovali a Marius jen povzbuzoval "Andreas, Andreas...". Moc dobrá nebyla. "Nevadí, jak ti bude zítra špatně, budeš hrdina, budeš výherce", dodával ke konci. Otec Macarius se opět nemohl udržet a měl záchvaty smíchu.

Ještě si vzpomínám na sobotní večer, kdy jsme s Johnem 4 hodiny (asi do 0:20) hráli karty, tedy karetní hru Lufubu. Nauval jsem ji tak, ale ještě ji dodělám a dám tomu lepší název. Důležité je že to má úspěch a že jsme se u toho opravdu velmi nasmáli a John často jen kroutil hlavou, jak to dělám. Doufám, že to nezapomenu a možná z té hry bude něco více, než jen radost.

Mimo radosti ve tváři máme i radost na srdcích a to hlavně, že už se tu začali milovníci kytar (a hlavně učení, jak hrát) scházet. Společně, tak mnohem více užíváme to, co jsme z vašich darů pořídili, Muzika a hudební nástroje byli hlavním předmětem investice. Děkuji tedy každému kdo pomohl. Mimo jiné jsme pořídili nějaké rozlišovací dresy na sport, něco do kuchyně, do kostela a taky jsme podpořili více než 3 tisíci, potřebné vybavení pro školáky. Salesiáni podporují stovky studentů na různých školách a někdy jim musí pořídit vše, co škola vyžaduje.

Včera jsem s prvními mladými dělal nějaké růžence, ale té závisti a chaosu pak, to se člověk až zachvěje. A přitom jsem si jedním jist: "Už skoro nic jim nemůžeme dát zadarmo, mojí úplně otrávenou mysl a zlenivěli tak, že je třeba začít z jiného konce". Že neumí říct ani prosím a děkuji a jen dostávají, to je špatně, ale nemůžeme je za to nemít rádi nebo být na ně naštvaný. Systém by potřeboval trošku více koncentrace na spiritualitu Dona Boska a hlavně pak na to jak je naučit něco o Bohu a prakticky jim předat dobré hodnoty. Někdy mám pocit, že jsem v tom sám, tedy až na Boží přítomnost. Je někdy až zvláštní, jak se člověk musí sám vracet do minulosti a začínat znovu a znovu. Youth? Od doby, co jsem jel do Chingoly, jsou nějak chaoticky vnímatelní. 2x nikdo nedošel na setkání a po třetí mi ani neřekli a setkali se nějak sami. Musíme si asi vážně promluvit. Největší pomocí bude asi reorganizace mnoha věcí, jinak to tady spadne. Dost věcí nefunguje a je to asi hlavně způsobené personálem ze strany Salesiánů, ale co na plat já jsem tu jako pomocník a moc jim do toho kecat nemůžu, i když to dělám. Bůh mne chraň a mějte se krásně.

Onemocněl jsem 31.5.2021

Je to vtipné, vždy když na mne něco vleze a není mi nejlíp, tak si to nějak prostě užívám, najednou mám prostě čas a volno. Nevím, čím jsem onemocněl, protože malarie to prý není, ale zase mi dali nějaké tabletky. Beru tedy rozum do hrsti a zvažuji, co je nezbytné a co je zbytečné. Protože je mi už od včera trošku lépe a většinu věcí řeším zázvorem, česnekem a cibulí, tak mi prostě je lépe. A tady se dostávám do sporu s názory, že co ti kdo dá vem vše a je to potřeba. Doktoři to myslí dobře, ale my lidé máme taky mozek a některé věci, když nemusíte a přemýšlíte nad tím, tak je neděláte nebo uděláte jinak (třeba antibiotika brát jen dva dny, se mi nezdá rozumné, a navíc se mi daří lépe).

Včera byl svátek Trojice, a i když jsem si přál to oslavit více a dát si zase něco extra, co můžeme v komunitě ve výjmečné dny, tak mi to, chrchlání, bolest hlavy a malinko vyčerpanost, nedovolili. Večer jsme se dívali na rychle a zběsile 8 a jeden krásný vtip si pamatuju doteď. Roman Peerson povídá v jedné scéně: "Hele Blanta", na to se ohradí spolujezdec: "Jaký Blanta" a Roman jen dodává: "Black Santa". Filmy mne prostě baví, a i když jimi na misiích nechci trávit drahocený čas, tak sem tam neodolám a místo knížek si aspoň jednou něco pustím. Vraťme se ale ke svátku. Musím s velkým díkem vzkázat jedné třetince, že to byl krásný dárek, dostal jsem totiž nahranou píseň, přímo k tomuto svátku a velmi se mi to líbilo. Náš kostel nezel sice prázdnotou, ale ani nepraskal, jak by se na svátek dalo očekávat. Lidé jsou hold lidé, jen je škoda, že si toho více neváží, protože naše schooly (máme 3), jsou v progresu (tedy zlepšují se a tuhle neděli to bylo úžasné). Mám dvě minutová videa, ale nepřenáší tak dobře, mimo tanec a pohyb, realitu. Mše jsou tu tedy velmi živé a každá je 2-3 hodiny dlouhá. Vždy si říkám: "Užívej si to, protože u nás nikdo tančit a ani takhle ze široka a hlasitě zpívat nebude". Je to něco kouzelného, i když sedíme na betonových patnících a studí nás všechny naše dva bochníky tam vzádu dole.

Knížky, které tu začínám objevovat mi někdy pomáhají se dostat do jistého úžasu a tím, že jsou v angličtině, se také i můžu více zlepšit v porozumění textu a různých promluv lidí kolem. Ně že bych nerozuměl. Na stole mám 200 stranové vyprávění o životě Dona Boska a Bibli (nyní jsem v oblasti exodus-starý zákon mně zatím baví). Evangelia podle všech evangelistů jsem už dočetl. Vlastně mne teď překvapuje, jak hodně si pamatuju a jak můžu i některé věci používat pro vysvětlení druhým. Osobně knížky jsem neměl nikdo moc rád, "nyní" však chápu proč je někdo milovníkem, někdo má čtení jako hobby a někdo se dále vzdělává odborně. Není to jen o samotném činu (četbě), je to i možnost opustit starosti, rozvinout své obzory, získat lepší slovní zásobu a naučit se vyjadřovat jako otesaný člověk, naučit se naslouchat a hledat odpovědi a celkově zlepšovat paměť. Přesto přeze všechno čtu spíše z užitku, než lásky, čtu když se chci něco konkrétního dozvědět a pak finito.

Oratoř je stále v provozu a největší oblibou je voleybal, protože jsem to prostě zařídil a je to sport, který lidi až tak neničí a také je i pro holky. Netball jsme tu ještě nehrály, basket je v útlumu (je po začátku druhého trimestru na školách a děti jsou na škole třeba i v jiném městě. Fotbal se už taky tolik nehraje a hlavní problém je, že zmizel míč (ukraden nebo někde zakopnut). Zodpovědnost je něco čemu tady moc děti nerozumí a téénové(kluci s věkem ....teen) se zase o to nestarají. Dost se hrají karty nebo drafty(dáma s třemi řadami a možnosti skoku vzad). CO jsme začali brát kytary více do oratoře, tak by najednou každý chtěl hrát, ale nikoho vůbec nezajímá bezpečnost, údržba opatrnost, zodpovědnost a malé děti prosí a prosí o cokoli (často ani prosím neužívají a jen říkají dej mi=jsem na to skoro alergický). Problém je prostě celý systém. Moc věcí nefunguje, ale Bůh má plán a já mu věřím, že až budu odjíždět, tak tady něco pěkného zůstane a někdo bude stále nejen vzpomínat, ale v něčem se posune dál.

Psal jsem někde na svém facebooku (který je v mém pohledu morem naších generací), že cenzuruji a dost věcí vypadá mnohem lépe, než je realita. Fakt je ten, že rád sdílím svoji mysl, pocity a to dobré co se děje, tím si tak sám pomáhám udržet dobrou náladu, psychologickou vyrovnanost a hlavně se snažím povzbudit i druhé, kteří tohle pak čtou. Do žádného domu místních jsem nebyl pozvaný a nemohl jsem tak udělat ani ty realné fotky chudoby. Ono ne všichni jsou chudí, někomu se daří lépe na místní poměry a jinému hůře. Někdo své lepší zítřky propije a někdo myslí na rodinu a jak se zvednout a mít lepší standart. Skoro všichni kradou anebo se podílí na krádeži lhaním a vyprávěním příběhů, jak jsou nevinní atd. Dost lidí ani neví, že krade, jen se něčím živí a tak kácí na černo v cizím či sklízí úrodu, která není jejich a vypadá lákavě. Kde je příležitost, tam je brzy zloděj. Jeden ze základních principů salesiánů je prevence.

Chtěl bych vám všem, co čtete, modlíte se za nás, přispíváte na cokoli dobročinného, šíříte dobré zprávy, bojujete o svoji víru v Boha mezi těmi, co se jen vysmívají, žijete více v pravdě, snažíte se odpouštět atd. atd., vám všem bych chtěl moc poděkovat, děláte totiž život, lidem ve vašem okolí, lepším a Bůh vám to určitě nějak oplatí ať už tady nebo v nebi.

Pocity: únava, smysluplnost, vnitřní radost, zvědavost, chuť se více prát a lépe dělat mé úkoly a povinnosti a nakonec zmatenost a nejistá viditelnost cíle

Neděle6.6.2021

Neděle, ten den je prostě Boží, nejen že můžeme jít na mši a poděkovat Bohu, ale i dostat spoustu rad, darů a požehnání z nebes. Den klidu a odpočinku, den kdy nejdu do oratoře a děti mne takřka až na vyjímky moc nezajímají, prostě mám čas na jiné věci a dnes jsem byl obohacen navíc i krásným zpěvem Rhodah a Richarda, kteří se občas u nás v našem malém dobrovolnickém domečku sejdou. Zpívají nádherně a je to dar a talent. Podporuju je aby z toho bylo třeba někdy i něco více, než jen pouhé zpívání v komůrce u keyboardu, ale i třeba koncerty a živnost. Sám hudbu miluju a baví mne často jen poslouchat cokoliv, co Lufubovské prostředí vytvoří. Dnes byl navíc mimořádný svátek a tak i v kostele nás bylo více a např. Stellas tanečnic bylo přes 30. Když tak člověk pozoruje stellas (holky +-12 let), tak je překvapivé kolik z nich je třeba mimo rytmus, kolik z nich se vůbec dokáže usmát (málo, skoro žádná). Mám pocit, že většina mládeže nějak strádá, a to hlavně po duchovní stránce. Kostel nás prostě nespasí, ale je to o změně a vnímání Boha. Včera jsem se rozhodl, že naši oratoř zakončíme netradiční modlitbou a to Otče náš s rozborem, co znamená každé slovo atd. Přijde mi totiž úplně nesmyslné opakovat nějaké věty a modlitby, bez znalosti významu a nějakém vztahu k Bohu. Někdy je třeba se vrátit úplně k jednoduchým pojmům a znovu si je vysvětlit. Stále tu chybí nějaký kněz, co by v oratoři byl pro děti, a to je bohužel i častý problém v dalších centrech nejen v Africe. Bez přítomnosti kněze v oratoři se těžko dostanou saleziáni k podstatě výchovy Dona Boska, a navíc výsledky budou neuspokojivé.

Vznáším se vznáším

Vznáším se vznáším

Lehké jsou mé perutě

s úsměvem se vznáším

Hřích je náhle bez chutě

Vznáším se létám

Nad krajinou poletuju

Už nekoukám kde kam

V oblacích si krásně pluju

Narostli mi křídla

Křídla bez tvaru a bez chuti

Zmizela má pýcha

V objetí mých perutí

Vznáším se vznáším

Sním o lepším světě

Brzy budu vaší

Láskou v každé větě

Resurection day

Vzkřísili mne a dali novou róbu

Obuli mne a koruna mne zdobí

Proměnili význam maličkosti

Láska s radostí se snoubí

Král králů volali

Princ náš ztracený

Všichni mne poznali

Já v sobě zmatený

Údiv, teplo, radost

Klid, smích, krása

Vůbec jsem netušil

Toť přislíbená spása

Mrtev sem byl

Žiji díky víře

Probuzen jsem

Já, kdys mrtvé zvíře

Válka 8.6.2021

Je na světě mnoho míst kde je klid, ale taky jsou ta místa, kde se válčí a včera když jsme se vraceli z modlitby, tak nás to zasáhlo. Nedalo se nic dělat a je to tak, Zambie je ve válečné zóně stejně jako ostatní státy. Následky snad nebudou tak fatální a už i dnes se nám dýchá lépe. Takový obrovský nálet a dalo by se i říci zaminované území, to tu prý dle místních dlouho nikdo nezažil (usínal jsem s jistým strachem o svoji budoucnost), jak by taky mohl někdo někdy zažít, vždyť to vše ti mravenci stihli napáchat krátce po setmění, to nás uzemnilo.

Bylo to asi takhle, když jsme se vraceli z večeře a růžence, tak jsem se rozhodl, že půjdu napřed, abych zalil naše pumpkiny a taky další jedlou zeleň. S radostí v srdci jsem vykročil, aniž bych tušil, že kroků udělám jen pár. Po pár štípancech jsem se obrazně řečeno vzbudil a s baterkou v ruce a touhou zalévat, jsem se zbaběle vzdálil. Nedali nám naději. Miliardy mravenců obsadili celou záď našeho domu a začali se nekontrolovaně somrovat koupelnou dovnitř. Když už byly uvnitř začali kolonizovat kuchyň, další koupelnu a jeden z pokojů. Bylo jich nekontrolovaně tolik, že jsme se rozhodli kapitulovat a naší aspiranti si pro jistotu nasypali popel před vchodové dveře, Josef tehdy dodával: "Ono to někdy pomáhá, jsem slyšel". Nevím jak zabrání mravencům popel, ale asi to fakt někdo někdy zmínil, věřil tomu stejně, jako věří, že Bůh je všemocný. Z počátku jsem si říkal, že by se do koupelny dalo vklouznout a vodou je zničit, do pěti minut však jejich počet vzrostl geometrickou řadou a po znovuotevření dveří jsem byl i pokousán. Byli všude smradi malí štiplaví. Asi tu V Lufubu nenajdeme druh co by nekousal a čím jsou větší, tím to více bolí. Musím říci, že mne nenahnalo více strachu ani jiné zvíře ani čarodějnictví, ale kolonie mravenců, která nezná konec svých řad. Usínal jsem s pocitem, že jestli obrní a napadnou moje středové křídlo s jejich početnými pěšáky, že budu křičet a bít se jako malý kluk. Vzdali to a do rána už jich moc nezbylo. Ráno jsem se cítil jako pravý Israelita, Byl jsem zachráněn Bohem a oni utlačovatelé se vytratili jako pára nad hrncem. Jsem rád že se dalo i jít na WC a vykonat vypouštění studně, v ranních hodinách tak hodně potřebné.

Příroda je mocná, a i krásná a až teď se zamýšlím, jak to vše je úžasné, vždyť jsem nahodile složil i báseň o obyčejné květině, která na první pohled nezaujme, ale je taky Božím dílem, a to z ní dělá stejně cennou jako z každé jiné.

Na závěr tohoto článku bych rád zmínil Slovo na den od Našeho Waldeka: "Amen, znamená LET IT BE, nebo taky YES". Používáme jako věřící toto slovo velmi často, ale je dobré si připomínat co tím vlastně říkáme. (Staň se tak, Ano) Bůh vás tedy provázej na vašich cestách a vězte, že dnes a denně lidé bojují, ale jen když jsou s Bohem tak bojují vítězně a můžou zažít specifický druh radosti, který přetrvává. Dobrou noc