karanténa

Protože trávím mnoho času nyní sám se sebou v karanténě a mám čas na odpočinek, psaní, čtení, modlení, nějaký film v podvečer a hlavně přemýšlení nad životem, tak mne napadlo sdílet i tyto malé dojmy, pocity a fantazy říkanky, které by mohli i vás inspirovat, pobavit, informovat a nebo jen pomoct k porozumění.

den první

Sám na pustém ostrově

Sám, a přesto s někým

Sám v odlehlé chaloupce

Jen nebýt kterak měkkým

Kráčející údolím kolem skal

Sám obdivujíce život stvořený

Vzhlížíce k nebi, pozorujíc krajinu

před taji stvoření pokořený

poustevník pokoušený

bojujíc se sebou samým

poustevník neobroušený

on stává se časem tvarým

poustevník a přesto společenský tvor

rozumný člověk v lásce kráčející z hor

z hor, které tvoří všední dny a pokušení,

z hor plných neklidů a rozrušení

chce být stálý, svůj a v klidu s Bohem

chce být zas stvořeným tvorem

poustevník

tik tak tik

Den druhý

Žijeme v zemi, kde se čím dál více staví majetek, právo, peníze, postavení, pravda i informace nad samotný zázrak Boží a to je člověk, kterému byla dána nejen duše ale i duch a tělo. Honíme se za pravdou a dupeme kolem jako mračno mravenců s touhou po něčem, co otevírá zase cestu k něčemu, ale klid a láska to ve finále není.

Jsou nám podávány bonbóny a steaky nejvyšších kvalit, jen zapomínáme, že duše hladoví a na tento hlad je lék mimo materiální svět. Žít, prostě jen žít a vnímat, že to má smysl, že si můžu zvolit a být rád tam kde jsem, nepracovat ve stresu, nebýt linčován za jakýkoliv názor a mít hodnotu, kterou mám před Bohem. Lásky se Démonizují, lidé se soudí, běháme za ocasem draka, střílíme prakem do trampolín. Lechtáme se tam kde nám je smutno a věříme že na nebi je vše ok, že letadla snáší vajíčka a proto se jich líhne tolik. Techno - logie, ďábelská to kombinace, dobrý pán na oko, dobrý sluha na ucho, žrout času a našich niterných radostí a pocitů all the time. Konzumujeme a tím jsme konzumování, přestaváma tvořit a být fascinování že se krokodýl počůral na břehu řeky eufrat a vidíme jen zítřek a problémy co nás potkali včera. Jsme a přitom jsme se skoro vzdali bytí, jen kdyby to šlo, takovou moc totiž nemáme a nikdy mít nemůžeme. Jsme a přitom bez Boha nejsme, co jsme, kdo jsme, kolik nás je, proč jsme, kde jsme. Každá odpověď je pravdou a zároveň se zdá být malá na to aby velikost oné pravdy dostála.

Rozhodne je to pravda

Je to konspirace rikali

Psali to vedci nekde tam

On je troll, to dokázali

Oni tam vždy napíšou

Neboj počkáme jak to je

Ono to vždy nějak vyjde

Bludy a fámy, šíříte oboje

Nevím, co si myslet

Raději dám na jejich mínění

Šířím jen, co jsou fakta

Mám to načteno,... znamení

Za tím vším selský rozum

Za tím vším člověk miluje

Člověk čeká, bouře ustane

Prosí ať Ježíš připluje

Kam nás to stařešina vede?

Chaos, cenzura, vymývaní myslí

dávno pasvoboda s tváří příslibu

mateřské mléko je zázračně zkyslí

nádech, výdech

zázrak života v každem atomu

pohyb, dotek

v lásce míříme tam, domů

nebe, ráj

věřili jsme a hledali

Bůh, Pravda

Zmást jsme se satanem nedali

den třetí

Doba, kdy jsem zavřen na samotce a jdu ven jedině, když mám čas k modlitbě růžence, tak ta doba mi dává prostor k tvorbě, k myšlení, k bytí zase trošku jinak sebou. K poznávání, že ikdyž mám nějak nastavený program a možná i život nějak někudy běží, tak nemám pod kontrolou téměř nic. Začíná to s nemožnosti kontrolovat spánek a jeho kvalitu, Můžete to zkusit sami, řekněte si několikrát spi, spi mameluku, spi princezno, spi hovnivále, spi čarodejnice, spi, spi rychle, spi sladce, spi hladce, spi! Když se tedy probouzím unaven, tak zkouším ověřené metody buzení, jako studená sprcha, rozcvička a i hudba, jenže nemám pod kontrolou ani míru únavy přes den a ani to jak se co povede, když je to spojene s vůlí a svobodou druhých. Jídlo mi dojde nepravidelně s rozptylkou někdy 0-4 hodiny. Nemám pod kontrolou ani plně své zdraví a pochody, nemůžu si nastavit, že na záchod půjdu tehdy a tehdy, potit se budu tehdy a tehdy, pocit hladu budu mít tehdy a tehdy. Můžu mít harmonogram a zkusit ho dodržovat, ale lpět na něm nebudu. Potřebuju odpočívat a zároveň být "bizy". Věřím Bohu, že některé věci jsou tajemstvím stvoření a momentem překvapení. Věřím Bohu že Jsem, jedno kde, kdy, jak či proč. On to má, když mu plně důvěřuji, pod kontrolou a když mu plně nedůvěřuji, světe div se i tehdy, to je ale na něm a na onom tajemství. Proto tahle báseň a filosofické zamyšlení. Pěkný den všem

Z rána se probouzím

Nepoznávám své tělo

V zrcadle ptám se dál

Co by si chtělo?

Mladší, hezčí, starší

Být jako pán z obrazu

Bohatší, plný úsměvu

Nedočkat se podrazu

Kým jsem, ptám se sebe

Duch mlčí, kde ho mám?

Mozek ve spojích jiskří

Někdy obklopen, jindy sám

Pro co jsem byl stvořen

Kdo jsou mí otcové a matky

Kudy mám vlastně jít

k odpovědi máme i zkratky

Život sám, někdy je mlhou

Mlha odpovídá, věřit je třeba

Nejsem jen materiální schránka

Myslím na duchovní chleba

Kdo jsem?

Proč jsem?

Kdy jsem?

Kde jsem?

Jsem, a věřím

Ptám více i méně

Důvěřuji Bohu

blíže v každé ženě

mužem jsem

v ženě chápu

Bohem nebudu

Podávám tlapu