Jsem už 3 měsíce v Česku a úplně jsem vytěsnil z hlavy tuto událost, radostnou událost, sdělit i zde a tímto bych se chtěl omluvit, nejsem dokonalý. Jsem od srdce velmi vděčný za každého, kdo si na mne vzpomněl a poslal nějakou modlitbu, protože ty modlitby mne a taky i vás drželi pod ochranou Boží. Každy jsme zažívali jiné krušné chvíle a ikdyž bych byl schopen zde v Afrcice klidně i žít do konce života a i spokojeně, tak jsem se rozhodl se vrátit a bojovat zde za vás, za mé kamarády a bližní, ať už vás znám nebo ne, jsem bratři a sestry v Kristu a to by mělo převládat nad vším, ikdyž se shodneme nebo ne. 

S odstupem času jsem čím dál více happy, nad tím vším co se fakt s pomocí Boží povedlo a ndes už se v okolí onoho misijního místa pohybuje cca 10 dobrovolníků a dobrovolnic. Je to úžasné a Bůh nám pomáhej. 

zde text, co jsem zažil a tím svědčím že je peklo a nebe více než blízko a někdy stačí jen malý krok k velkému činu.

15.9.2021 Tohle se stalo a byl jsem přímo u toho jako bych byl neoddělitelnou součástí procesu a oheň v duchovní rovině sálal.

Je středa odpoledne a mne se v hlavě postupně ustalují myšlenky z posledních dní. dlouhou dobu jsme s otcem Macariusem mysleli, že jsme součástí malých potíží, které Bratr Steven skrze alkohol vytvářel. Vše se začalo z mého pohledu komplikovat i krádeží v Oratoři a následně krádežemi snad úplně všude. Steven byl čím dál častěji mimo komunitu, spal kdoví kde a k večeru jsme ho zahlédli už podnapilého. Člověk by řekl, že jen alkohol, jenže on chodil na víno i do kaple a mešní víno pil i ze skladu potravin, jasný problém, který jsme se tak snažili vyřešit v klidu, až bude střízlivý. Steven a tento jasný problém se proměnil na světle v něco víc. Když Steven před 3 dny zkolaboval a všude se šířilo, jaký to je skandál, tak jsme už mysleli, že to je vrchol, po zprávě z místní kliniky, že byl intoxikován alkoholem, po takové zprávě jsme ani už nevěřili, že může přijít něco víc. Rodina Stevena je rozhádána a Otec si doslova nepřeje aby byl Salesiánem. Mysleli jsme, že tedy Steven bude u rodiny ok, jenže další noc nám volali a Steven zkolabovaný ležel v domě na matraci. Než jsme se tam vydali, radil jsem otcovi, aby tam jel jako Kněz a vzal vše potřebné, protože mu jde vážně o život, spirituálně jsem nějak v podvědomí tušil, že teď může i zemřít a že tam nebude asi jen alkohol. Když jsme dojeli, tak jsme viděli a otec po začátku podávání pomazání nemocných a užití svěcené vody čelil i s námi vyššímu problému. Steven Byl posedlý, po trošce svěcené vody se z paralyzovaného člověka stane extrémně zběsilý a silný rváč. Reakce zlých duchů na svěcenou vodu je velmi bouřlivá. Bylo jasno, jenže my tam byli se Stevem skoro 2 hodiny, vystřídali se různé modlitby, od pomazání nemocných přes růženec, korunku a vždy se reakce měnily. Občas Steven Řval doslova: "Odmítám, nechte mě raději zemřít, odmítám, mami, tati", jindy zase byl v třepotu rukou a celého těla s kroucením hlavy na obě strany a oči vyvalené. Vůbec nevěděl, co se děje. Taky dost často nereagoval a klepal sem tam zuby. Ten den s námi ani démoni nekomunikovali, ale po podání svěcené vody a eucharistie, které polknul ze setrvačnosti ve stavu bezvládného těla, po tom se více uklidnil a nakonec se dostal Steve toho dne ze sevření svárů zla. Ten den žádný démon neodešel a ani komunikace mezi démony a knězem nebyla. Ten večer byl silný, ale vše bylo teprve v začátcích. Otec po převezení Stevena do komunity hledal, jak zajistit aby se neopakovala situace, a tak mne poprosil, abych přes noc spal v komunitě, v případě pomoci. Před usnutím byla ještě mše svatá a večeře a Steven spal poklidně.

Ráno druhého dne přišly 3 dámy z rodiny Stevena navštívit a celkem to vypadalo poklidně, on vyčerpaný a odpočívající, odpovídal na to vše. Věřili jsme, že je vše super a že to bude lepší a lepší. Sotva dámy odešly, tak se chvíli poté Steven svalil na zem z postele a byl v Hybernaci a vše vypadalo jako opakující trouble. Otec mne okamžitě požádal abychom opakovali co včera a k tomu pozvali 2 studenty na pomoc, aby Steven neutekl a nic nezničil. Svěcená voda okamžitě při začátku proměnila Stevena v běsnícího rváče a tak jsem nakonec ležel pod ním a ze zadu ho silně svíral. Po bouřlivé reakci už pak přicházely lepší momenty a my mohly oddechovat. Studenti nebyli silově připraveni, ale já ze dne předchozího věděl, co očekávat. Po svěcené vodě, nějaké krátké modlitbě a modlitbě pro nemocné se Steven Proměnili ve smějícího se Ďábla. Teda vysmíval se úplně jak z nějakého filmu a Dle MAcariuse, který jako jediný zaregistroval něco víc, se oči Stevena proměnili v úplně černé. Komplet černé oči a vysmívající se démoni či Ďábel sám nás však neodradilo a otec ač se v ten moment vyděsil, pokračoval. "In the name o Jesus Christ be gone", tuhle větu si budu dlouho pamatovat, démoni, či duchové začali komunikovat a občas něco řekl i Steve, Jeho

jediná slova byla:" nech je jít a pak, i have no power to touch this cross (Tohle nám Steven pověděl, když se Otec Macarius ptal, Steve, Steve, are you there?, can you touch the cross, if you are there, touch the cross our Lord)", Démoni zase prosili nech nás jít (po Stevenovi, jakoby se přepnul kanál k nim). Potom Otec opakoval "Be Gone, in the name of Jesus Christ". Několikrát a silně nahlas stále opakoval, s křížem v ruce. Informoval démony, že Steven je zasvěcen Bohu a salesiánům a at jdou ve jménu Ježíše pryč. Démoni reagovali už jen naposledy slovy: "He is lucky, he is lucky", a s malou pauzou a otcovým stálým opakováním, už jen dodaly: "Bey". Naše chyba byla (což jsme zjistili později), že se otec nezeptal na počet, jméno, a úmysl s jakým přišli do těla škodit + je nechal jít a nepřikázal jím aby zemřely na kříži z Kalvárie. Mysleli jsme, že už je konec, Steven se šokovaně probudil z tohoto sevření, nechápal proč je na zemi a jen měl na srdci několik vět s brekem a vyděšeným tónem hlasu říkal: "Oni jsou tak powerfull=mocní , Co se to se mnou děje, co jsem udělal, kam jsem stoupl, já to nechápu, tohle je děsivý místo, jsem tak vyděšený, co jsem komu udělal, co jsem vůbec udělal, proč se mi tohle děje, ničemu nerozumím".

Během dne jsme mysleli, že je fakt konec, odešli a tak kouzelně a jako z učebnice, až jsem se se slzami v srdci radoval a brečel. Navenek sem tam úsměv a uvnitř obrovská vlna emocí a smutku, co se děje se Stevenem. Vůbec jsem ten den nedokázal nějak zapomenout a spontáně se radovat, příběh se se mnou táhl a vše mi kolem připadalo směšné v porovnání se záchranou Stevena a jeho Utrpěním. K večeru jsme plánovali, že bude mše a všichni studenti tam budou, abychom se více modlili, za to, co se děje i u nich. Studenti tu noc před oním ránem spali velmi těžce a mnoho z nich mělo zážitek takový, že je někdo škrtí, či sahá po krku. Jedna studentka byla dokonce tažena za nohy a přitom všechny světla najednou i sami zhasly a objevil se oheň. Příběh, které píše lufubu jsou Drsné a v tyto dny ještě nebyl klid. Než jsme začali mši v podvečer, tak Steven seděl na zemi a modlil se před nejsvětější svátosti oltářní, Modlil se a přitom to vypadlo tak nějak unaveně, ale kaple se zdála bezpečná, tak jsme ho na dobu mše chtěli opustit. Sotva jsme odešli a došli s otcem do haly za studenty začít mši, poslal mne otec ještě pro něco do kaple do komunity. Ten moment když jsem vešel dovnitř, ten moment jsem se fakt vyděsil, velmi vyděsil. Svátost oltářní na zemi uprostřed kaple a Steven nikde. Vrata, které jsme zavřeli otevřené a on out. Utíkal jsem za otcem vyděšen, co se ho tak zmocnilo a opakoval jsem si jen ve jménu Ježíše Krista, Buď se mnou Ježíši, ochraň mne prosím. Má víra padala skoro do kalhot, při představě, že něco vejde do kaple a odnese Stevena pryč během malé chvíle + nechá na zemi Monstranci. Děs, nic jiného jsem neměl chvíli v hlavě. Otec nás poslal pátrat po něm, já a 5 studentů jsme míst mše tedy šly po t mě s baterkami do vesnice a všude šířili, že hledáme Stevena. Byli jsme mimo pojem hledání, On Steven nebyl Stevenem a Duchové ho odtáhly na Hřbitov. My šli k rodinným příslušníkům a zmobilizovali dost lidí. Celá vesnice ví, že byl posedly a nejednou a věřím, že Bůh to ještě použije pro dobro nás všech.

Když se však po určitém čase sám vrátil, bylo to velmi zajímavé a jak se ukázalo, tak se vrátil jen díky modlitbě a mši, která šla na jeho úmysl. Duchové ho opustili a on sám se ocitl na hřbitově s ponořenou hlavou do písku. Když si uvědomil, kde je a co dělá, tak utíkal zpět vcelku vyděšen. Ještě nám vyprávěl, co posledního si pamatuje než byl duchy odtažen: "Naposledy si pamatuju, jak jsem byl v kapli seděl na zemi a modlil se, pak jsem chvíli zklopil hlavu, načež vzápětí jakýsi ofuk zhasl svíce a já věděl, že se něco děje, snažil jsem se rychle dostat k svátosti oltářní, ale byl jsem odtažen a nebylo mi to dovoleno, jen jak jsem se natahoval po ní, tak jsem ji shodil. Pak jsem se ocitl na hřbitově. Od tama jsem se vracel do komunity a tam zamčeno, já bos a zmaten se ptal: "Jsem snad magor, jak jsem se dostal přes zamčené dveře"? Nic nechápal a nic nedávalo smysl, jen jsme měli Stevena zpět.

Protože je tu už pá dni Bony, Nový učitel na agriculture college a je vidět, že má dary od Boha, který patří k dalším unikátům a důkazům Božího působení, tak se vše dalo do pohybu. Bony přišel s vysvětlením ke všemu a jak duchové, satanisti, démoni pracují, spolupracují a vše se tak muselo ten večer ještě urovnat, jinak by se nikdo nevyspal.

Dle Bonyho to bylo se Stevenem tak, že díky mši a modlitbám se přetrhaly síly temna a on přišel k sobě, jinak by to mohlo dopadnout ještě nějak zle, tím že se najednou probudil z ovládání duchy, tak byl zmaten ale volný a logicky šel tam, kde si posledně pamatoval, že budeme. Když jsme se pak večer dlouze modlili a celkově Bony pomáhal s odstraněním očarování, démonů a duchů, tak jsem byl velmi rád, dalo by se to označit za takový exorcistický večer modliteb a zpěvů. Bude konečně klid, alespoň z části. Do 03:30 byl modlitební a zpěvový program. Všichni jsme pak šli unaveni spát. Někteří zaspali i ranní práci.

Osobně musím uznat, že od posledního večera si nejsem jist bezpečností a potřebuji si najít plně čas na Boha a sebe. Vzpomínky jsou čerstvé a Situace v Kapli mne trošku více vyděsila. Naposledy jsem byl malinko vyděšen právě kombinací mamby s čarodějnictvím a po jednom dni jsem se srovnal a moje mysl přestala vytvářet děsivé domněnky. Uvidím jak mi to vyjde teď, protože jsou to už malinko strachy z možného posedlosti mne samého a že nějaký démon se objeví přede mnou a posedne mne. Musím a snažím se více důvěřovat.

Steven je od rána na cestě do Lusaky, daleko od tohoto místa a já jsem se mu ještě osobně omlouval, protože jsme měli s otcem rozpoznat dříve, že je posedlý. Sám nám řekl:" Vždy když jsem šel na víno třebas i do kaple, tak jsem se ptal sebe proč to zase dělám, ale nezastavil jsem se". Už byl řízen někým jiným v nitru. Tenhle malý symbol pak vygradoval kolapsem a plným útokem.

O čarodějnictví jsem obecně tady nikdy nepochyboval a cítil jsem duchovně, že jedině modlitbou růžence a utíkáním se k Bohu jsem plně chráněn. Je to odpověď na mnoho věcí. Nikomu bych to nepřál, co Steven prožívá a nebo prožíval a celkově mne tato událost dosti ovlivní a ovlivňuje pro moje budoucí kroky a pohled na svět.

Bony nám mi i vysvětlil jak to bývá s duchama a co vše až dokáží. Není problém ukrýt člověka na strom, vpadnout do kaple oknem a unést někoho + plně i vymazat paměť na jejich působení. U Stevena to bylo prý onen večer tak, že museli zhasnout světla, tedy sfoukli svíčky a dočasně vyply lampu, díky tomu mohli následně plně napadnout Stevena a součástí toho bylo že on nějak shodil vystavenou svátost oltářní. Stačí jim vteřinka a zvládnou to. Duch je vlastně svoji podstatou neomezen tělem a dalšími pravidly a zákony.

2 dny jsem špatně usínal, nejen protože mne poprosil náš rektor, jestli můžu být pár dní v komunitním domě, ale taky protože jsem začal mít ony představy, že duchové čekají všude. Člověk by se mohl zbláznit po tom všem a vůbec bych se nedivil, že by to někoho sundalo trvale na psychiatrii. Pomale jsem se však dostával ke své důvěře a jistotě. Často je to jen v hlavě. Smaž, naplň hlavu jinou myšlenkou, proměň to Bohem, počkej, důvěřuj. Cesta je tedy i čas.

Dnes je sobotní večer a měli jsme se studenty mši + další malé modlitby spojené s vyznáním se Bohu za naše nepravosti a další odstranění nějakých očarování. Máme mezi studenty 3 pastory a jeden z nich i jako posledně během konkrétní části modliteb, velmi hlasitě promlouval a taky dost rychle. Je vidět, že zná bibli, zřejmě má i nějaký dar nebo je velmi sebevědomý a překvapil mne. I jako posledně to vcelku řídil Bony a doslova od onoho exorcistického modlení, od toho dne jsou studenti bez zlých snů a bez problémů s nějakými nadpozemskými jevy.

Když se ohlédnu ještě za minulým večerem, tak během toho, se někteří opravdu po uvolnění svárů a konexí s duchy a démony, svalili na zem. Steven začal zvracet, ale nic krom slin z něj nešlo. Prý jak byl na hřbitově, tak něco jedl, ale nemělo to materiální podobu, spíše něco z jiné roviny, a to ze sebe dostával, a co ještě ten večer to pak nevím. Otec Macarius včera večer cítil i negativní síly přímo v kapli, tak jsme to tu celé posvětili vodou a že se nešetřilo, to klidně dosvědčím. Dnes tu byli i se sprejováním proti komárům. Člověku to zní jako z filmu, pohádky a celkově tento příběh nemohu sdílet se všemi. Znám své pseudověřící známé.

Myslím, že dnes jsem se plně osvobodil a dostal rozhodně takový svatý klid od srdce od ducha svatého, že už bude max nějaký doběh myšlenek, ale jinak velká stabilita. Měl bych se bát Boha a ne strašidel. Ono je někdy děsivé zažít něco mimo materiální svět a to zrovna 3x v rámci 2 dnů. Bůh nám pomáhej a modleme se. K modlitbě vybízím teď každého, bezpečnost a klid není samozřejmí, ne v tomto světě války dobra a zla. Dobrou noc

Dny se vláčí a únava je veliká, o dalších útocích není pochyb a pro teď je znát, že nepřítel změnil taktiku, byly tu nějaké loupeže a taky se nás snaží Zlá strana vystrašit. Není nic snazšího, než si hrát s myslí člověka a svést ho k hříchu a k nedůvěře v Boha. Hřích přináší smrt a taky nás zbavuje koncentrace na možné další ovládnutí zlými duchy. Člověk se postupně stává slabým, slabomyslným a když se přestane modlit a utíkat k Bohu + uvěří, že nemá sílu a moc nad ničím, tak pak už je to jen o převzetí provázků nad loutkou, která se vzdala. Nikdy se nevzdát, tělo můžou spálit, zničit, ale duši nad tou máme plnou moc a tu musíme i našim duchem odevzdávat Bohu. Musíme? Ano pokud věříme v Boha a máme pocit, že je to jen taková tradice a nemělo by to nějak mít vliv na naše plány, sny a touhy, tak se mílíme. Měly bychom počítat s tím, že Bůh je mnohem více, ale bez naší spolupráce a budování vztahu, bez toho bude víra jako mrtvá, zpytovat svědomí a přijímat svátosti dané Bohem je cesta, ke které nás Bůh zve a skrze kterou nám odhaluje další tajemství, jež jsou skryta často očím.